Sousedství je nejmenší komponentou společenského soužití. Tady se ukazuje, do jaké míry se dá jednotlivec ovlivnit politicko-ideologickými pojmy, nebo si naopak i pod nátlakem zachová zdravý úsudek, mezilidskou radost a přátelskost. Národně radikalizovaná totalitární politika vráží klín i mezi ty nejmenší jednotky sociálního soužití a podřizuje základní mezilidské hodnoty nacionálním, rasovým nebo etnickým principům. V okruhu sousedství se uchovává i v těchto podmínkách jistý manévrovací prostor pro jednání:na jedné straně mezi udavačstvím a svévůlí vůči ostatním a podporou těch, kteří byli v určitý moment určeni k marginalizaci a pronásledování na straně druhé. Duše historicky utvářeného kolektivu se opírá o všestrannou důvěru těch, kteří společně obývají určitý prostor. Dojde-li k masivní ztrátě takové důvěry, skrze násilí, udavačství, nebo krádeže – je potřeba hodně času ke znovunabytí takové důvěry. Lokální společenství si uchovává nejrůznější vzory jednání svých členů po dlouhou dobu v paměti: jednání zrádců a oportunistů motivované politicko-ideologickou změnou, ale i snahy těch, kteří se snaží jednotu společnosti udržet a aktivně bránit.