(Die Video-Untertitel sind rechts unten in der Menüleiste des Youtube-Players einzuschalten.)

 

Příchod do nového prostředí po útěku nebo vysídlení znamená ztrátu, znamená být znovu závislý na druhých v novém prostředí: na jejich ochotě přijmout nově příchozí, aby mohli začít nový život, a na pochopení jejich tradic, z nichž se rodí nový život.

Zatímco Německo přijalo svou válečnou vinu a tím i odpovědnost za 12 milionů vysídlených po roce 1945 ze střední a východní Evropy, odvolávali se rakouští politici na to, že Rakousko samo bylo „první obětí nacistického Německa“, a proto žádné německé uprchlíky přijímat nebude. Snažili se vyhnance přesídlit do Německa a po dlouhou dobu jim odepírali udělení státního občanství. Na 220 000 vyhnanců bylo repatriováno z Rakouska do Německa, asi 114 000 mohlo na rakouském území zůstat.

Nicméně politické podmínky nutně neodrážely větší či menší ochotu veřejnosti přijmout uprchlíky a dát jim místo ve společnosti. Opět se zde ukazují velké individuální rozdíly a vysídlenci na dobu příchodu vzpomínají velmi odlišně.

Paradoxerweise konnten auch die wenigen, die in den vormals weitgehend deutschsprachigen Grenzgebieten der Tschechoslowakei verblieben, zu sozialen Neulingen in der neu bevölkerten Umgebung und in einer wild zusammengewürfelten Gesellschaft werden.

Ilias Michopulos erzählt, wie er als Kind des griechischen Bürgerkrieges nach Tschechien kam und sich in den Gebieten, aus denen die „Deutschen“ vertrieben worden waren, ansiedeln konnte. Er war einer von 12.000 Griechen, die hier eine neue Heimat fanden.